Lidi jsou v podstatě hodný

Tak přesně to mě napadlo, když jsem byl minulej tejden na škole v přírodě (jakožto vedoucí).

Napadlo mě to poslední den před odjezdem večer.

Přes den mě ty děti neskutečně, ale fakt neskutečně naštvali…neposlouchali, lezli do vody, cákali na papíry, dělali moc hluku…navíc mi spadl mobil do vody a měl jsem vůbec celkovej pocit že to nezvládám, i když tam bylo pár prvků, co mi zlepšovalo náladu.

Večer bylo vyhlášení výsledků  (jakože kterej tým je nejlepší) a děti dostaly zmrzliny. Na stole ale zbylo ještě 8 zmrzlin pro nás – vedoucí :-)

To by nebylo všechno…potom nám děti…(žiju v tom domnění že) tak nějak samovolně – samy od sebe, daly každýmu vedoucímu plyšáka, za to že to tam prej s náma bylo super :-) No a to mě samozřejmě tak hezky dojalo.

Potom byla piškotéka a ty děti byli tak skvělý :-) Chtěly naše podpisy (a dostaly je), chtěly s náma hrát hry (a hrály), chtěli tancovat (a tancovaly), chtěli abysme tancovaly (a my jsme tancovaly…pořád si myslim že to byl jeden z nejlepších a nejspontánnějších tanců v páru, kterej jsem kdy zatancoval) – měli nás rády a my je taky :-) Zastávaly se nás, bránili nás, škádlili nás, loučili se s náma, smáli se na nás.

To všechno mě dovedlo k závěru, že – minimálně ty děti – prostě musej bejt hodný / dobrý. Někdo takovej prostě nemůže bejt zlej.