Dolský potok 2010

27. 7. jsem se vrátil z letošního tábora na Dolském potoce. Téma tentokrát byl Komunismus a myslim že jsme si to všichni jako vždy užili.

Tenhle rok jsem jel poprvý jako asistent programovýho vedoucího a soudě i podle pochvaly na závěrečnym debriefingu bych řekl, že se mi to docela povedlo :-)

Zajímavosti a zkušenosti?

Hned v den příjezdu (8.7 – děti přijeli tuším 4.7 a předvoj dokonce 2. nebo 1….já byl na Rock for People) jsem si ještě ani nestihl vybalit a už na mě (a kámoše co přijel se mnou) vedoucí volali ať si jdem zahrát volejbal. Já měl na sobě ještě svoje „sváteční“ oblečení (kalhoty dokonce nebyli moje, ale měl jsem je půjčený od bráchy) a věděl jsem že volejbal mi vůbec nejde (když jsme ho hráli ve školy, vždycky jsem byl ten největší looser ze všech).

Stalo se ovšem to, že volejbal mi šel až kupodivu dobře – servisy taky :-) Bohužel jsem bráchovi kalhoty pěkně zašpinil, ale prej to jde vyprat. Vyhráli jsme.

Volejbal jsme pak v průběhu tábora hráli už jen jednou a těsně před ním mi Kombi (hlavní vedoucí) dál pár rad co se odpalování míče týče. Byla to nálež, jednou jsem dokonce dostal míčem fakt solidně do držky a vypadalo to, že jsem si asi přelomil pátěř :-D ale nakonec jsme těsně ale přece vyhráli. Zamiloval jsem si volejbal – nechápu jaktože mi najednou jde, ale jde.

Líbila se mi Kombiho myšlenka že svět je plocha a naše zážitky jsou hrboly a výstupky na tý ploše. A že bysme se každej měl snažit aby ta naše plocha byla co nejhrbolatější. Říkal nám to, než jsme šli na puťák – a to v tom kontextu že tábor je takový komplexnější vyvýšení tý naší plochy a i na týhle „stolový hoře“ bysme se měli snažit o další vyvýšení – a že puťák je jedním z nich.

Puťák docela nálež. Já a Lňéňa (nejlepší kámoš) jsme to šéfovali a k ruce jsme měli 2 instruktory – Honzu a Vočka. Bylo to místama docela funny, action nebo třeba scary. Např. druhej den jsem celou dobu tahal v batohu 10 kg vody, kterou jsme nakonec nepotřebovali…to třeba bylo docela shity. Jinak s náma na puťáku byli docela chicks, ale co jsem chtěl říct je to, že na stolový hoře puťák na stolový hoře tábor jsem si udělal ještě větší vyvýšeninu a tou bylo slezení jedný skály na Kozelce.

Byla to nálež – když jsem vylezl tak do 2/3 taxem musel přetraverzovat doleva – byl jsem stahanej jak dobytek, ale lezl jsem dál. Pak jsem ale musel zalézt za roh a Lňéňa (jistil mě) mi musel povolit asi 5 metrů lana i proto, že se mi zaháklo za takovej debilní výstupek a nešlo vyháknout. Povoloval mi už od začátku co se to lano zaseklo ale těch cca 5 bylo povoleno až když jsem dolezl na takovou pohodovou římsu. Bylo to určo i těžký pro něj…já viděl tu římsu na který už bych to zvládl ale Lňéňa mi musel povolovat furt víc a víc lana a navíc jsem byl za rohem, takže mě neviděl. Kdybych spadnul – tak asi hodně au, ale nakonec jsem to vylezl a při západu slunce jsem si to i slanil dolu :-) Takže to je pro mě megaúspěch ;-)

Další action věc byla když mě asi v 5 ráno (už po puťáku z5 v táboře) vzbudilo bouchání plachty. Řikám…mmm..asi nějáká kanada..chtěj nám sebrat plachtu. Pak se otočim ven a vidim jak venku běhaj lidi – tak si řikám…sakra noční úsek (vůbec mi nedošlo, že o tom bych věděl). Pak už jsem jen viděl jak Lňéňa vyletěl ze stanu, před nim se rozsekal, zvedl se a běžel pryč (později jsem zjistil že chtěl jen zavázat stan, ale pak slyšel jak za stanem křupe strom), tak jsem vyletěl taky…dodneška nechápu jak jsem se mohl tak šíleně rychl dostat ze spacáku a před stan. Po chvilce běhání jsem se konečně dozvěděl že je bouřka jako prase a že prej padaj stromy. Všechny děti jsme sehnali do kuchyně…na tu už nemělo co spadnout, protože tu cca před 3mi roky zničila vichřice. Všichni si přeparkovali auta doprostřed louky a my jen v kuchyni čekali až se to přežene. V jednu chvíli jsme dokonce viděli jak v lese padá strom. Vyběhl sjem ze stanu jen ve slipech a tak jsem si vyslechl jakej jsem blázen, když spim jen v tomhle…v ty dny bylo takový horko, že jenom spát ve spacáku byla sebevraždu – nechápu jak někod mohl spát oblečenej. Pršelo, blejskalo se, byla mi zima, ale byla to bezva experience. :-) Nakonec došlo i k bližšímu seznámení – sdíleli jsme jeden spacák (jen v kuchyni, když nám byla zima – jsem čistej jak lilie ;-)).

No a snad poslední věc. Předposlední večer na táboře byla „diskotéka“. Asi to bylo tim, že povrch nebyl rovnej, nebo jsem prostě jen měl šílenou smůlu, protože se mi to nikdy předtim nestalo, ale najednou jsem při jedný taneční kreaci tak debilně došlápl na levou nohu, že jsem se skácel na zem a nemohl chodit. Zdravotnice mi na to dala studenej zábal a obinadlo. Cca 30 minut jsem se to snažil rozchodit a roztancovat až se povedlo. Tak jsem ještě cca 1 až 1,5 hodiny tancoval. Noha furt bolela, což se promítalo i v monotematickejch snech. Brzo ráno jsem se vzbudil a bez obinadla, jen v sandálech jsem si šel doskočit. Ušel jsem 5 metrů za stan a pak 5 metrů zpátky a myslel jsem, že bolestí chcípni. Vydával jsem tak mrtvolácký zvuky, že to vzbudilo a znepokojilo i Lňéňu. Druhej den dopoledne mě Zuzka (manželka Kombiho) spolu s Madlenkou (její dcera – měla něco s uchem) odvezla do Plzeňský nemocnice – k tomu se nemá cenu vyjadřovat, takže zde jen pár postřehů:

• I když se vám bude zdát, že jdete někam do strojovny, nebo do tý největší kobky nezoufejte…dost možná jdete k informačnímu středisku.
• Když se vám bude zdát že jste ve skladišti, tak to jste jen do nemocnice vstoupili vchodem A – nezoufejte…jeden z těch 6ti výtahů je pro veřejnost a zároveň funkční ;-)
• Když vás výtah nechce odvézt do určitýho podlaží prostě si vyberte jiný :-)
• Ještě před vyšetřením si musíte koupit kupon za 30 kč.
• Pokud v pokladně, kde prodávaj regulační kupony je cedulka „Jsem u lékaře“ taxe vůbec nezdržujte čekáním. Vemte to rovnou přes půl nemocnice k druhý pokladně.
• Pokud máte něco s kotníkem, tak nechoďte na chirurgickou ambulanci, ale na úrazovou ambulanci (jo – to byla moje blbost).
• Pokud se doktorovi povede název vašeho bydliště povede napsat až na pátý pokus, je to uplně normální
• Dezinfekční přístroje na chodbě fungujou tak, že vám na ruce cákne hnusně páchnoucí sračka
• Vůbec se nedivte, pokud potkáte záchody pro ženy i muže dohromady :-)
• ORL tady nenajdete :-)
• Bezplatný parkoviště je plný, takže musíte zajet na placený, kde vám jen vrazej do ruky plastikovou kartu, kterou ani nestihnete prolítnout očima natož přečíst, takže po chvíli bloudění stejně zaparkujete naprosto nejdál od místa který potřebujete (který to je stejně zjistíte až tak po půl hodině :-))

To je asi všechno…nechci FN Plzeň vůbec shazovat, protože nakonec se mi pomoci opravdu dostalo…jen ta navigace (možná i proto, že se tam furt ještě staví) je trochu zmatečná.
Málem bych zapomněl. Diagnóza byla nakonec taková, že mám poškozený/natržený vazy v kotníku, takže zatěžovat co nejmíň – hole mi nabízeli, ale nechtěl jsem.

A tak teď už nějak nevim – myslim že to bude z tábora tak nějak všechno. Poznal jsem spoustu bezva holek, užil si spoustu zábavy i zážitků (jaxe koneckonců můžete přesvědčit) a i když to všechno byl zakončený omezenou pohyblivostí jsem za to rád – bylo to bezva a…a myslim že bych měl stejně jako Fry skončit jednu větu před koncem.